Tři podivuhodné světice v Loretě
V nejkrásnější stavbě pražského baroka je možné setkat se hned se třemi - pro nezasvěcného - velmi kuriózními světicemi. Nejznámější z nich je ukřižovaná mladá dívka s plnovousem, další je mučednice se zakrvácenými ústy, ve kterých chybí zuby a trojici doplňuje dívka držící svá uřezaná ňadra na podnose, skoro jako by hostům nabízela občerstvení. Znáte tyto mučednice?
web: http://www.loreta.cz
adresa: Loretánské náměstí 7, Praha 1 - Hradčany
otevírací doba:
zimní období (1. 11. - 31. 3.)
9:30 - 12:15, 13:00 - 16:00
letní období (1. 4. - 31. 10.)
9:00 - 12:15, 13:00 - 17:00
vstupné: dospělý 130 Kč, studenti 100 Kč, rodinné 270 Kč
audioguide: 150 Kč
fotografování: 100 Kč
Svatá Starosta
V kapli Panny Marie Bolestné v jižní části loretánského ambitu nás překvapí velmi zvláštní výjev – prohlédnout si tam můžeme sochu mladé dívky na kříži, jejíž tvář zdobí (nebo snad hyzdí) hustý černý plnovous, který navíc vypadá velmi věrohodně, protože je vyhotovený z pravých vlasů. Tato vousatá světice má v češtině lehce kuriózně znějící jméno: svatá Starosta a je obhájkyní nespravedlivě odsouzených.
Wilgefortis, jak je dívka také nazývána, žila ve druhém století a byla dcerou portugalského krále. Ten jí chtěl provdat za krále sicilského, čemuž se světice vytrvale bránila. Slíbila totiž věčnou čistotu Ježíši Kristu. Tak vydatně se modlila, až ji Bůh seslal poněkud bizarní ochranu před sňatkem – jednoho rána jí narostl plnovous. Její neoblomný otec ji za tuto vzpouru dal uvěznit a posléze ukřižovat.
Kult svaté Starosty se vyskytoval hlavně v Holandsku, Brabantsku a Flandrech, ale i u nás se můžeme setkat s několika vyobrazeními zvláštní světice. S její existencí je to ale sporné – světice nikdy nebyla kanonizována a už v 17. století se začíná pochybovat o tom, zda se vůbec její příběh někdy odehrál. Diskutuje se o tom, že byl možná její kult odvozen z mylného výkladu některých vyobrazení Krista, na kterých svým ošacením silně připomínal ženu.
Ať už Starosta vousy měla nebo neměla, jisté je, že inspirovala řadu umělců. Právě její loretánské vyhotovení podnítilo Jakuba Arbese k napsání romaneta Ukřižovaná a Jaroslav Seifert jí věnoval některé ze svých veršů v básnické sbírce Kamenný most: „Bůh dal ji narůst na ústa vous padající k pasu. A kat ji s křížem zvedl výš, aby ke Kristu měla blíž, k té tváři plné jasu."
Jak už to tak u světců bývá, dokládá se jejich svatost četnými legendami. Ani tato svatá není výjimkou. O loretánské světici jako vytržené z Kocourkova se třeba traduje, že u ní jednou prosil nějaký chudý vojáček, aby ho vytrhla z bídy. Starostlivá Starosta mu na pomoc hodila svůj zlatý střevíček. Protože byl ale v kasárnách Černínského paláce velmi podezřelý původ onoho střevíčku, usvědčovali mladíka jeho nadřízení před sochou Starosty z krádeže. Ta se nad chudákem smilovala a hodila mu i druhý zlatý střevíc, čímž prokázala jeho nevinu. Poznámka na okraj: nyní má světice botky bílé, asi se někdo smiloval zase nad ní.
Svatá Apolena
Zatímco svatou Starostu naleznete v jedné z kaplí vyobrazenou jako sochu, další dvě světice, o kterých bude řeč, uvidíte na obrazech v prvním patře loretánského komplexu, hned vedle klenotnice a jedná se tentokrát o olejomalby na plátně ze 17. století, které byly dříve pravděpodobně vystaveny v loretánském kostele Narození Páně na bočních oltářích.
První ze zmíněných mučednic je svatá Apolena (Apolonie), která se stala patronkou zubařů a také lidí, trpícími bolestmi zubů. Apolena byla příkladnou křesťankou v egyptské Alexandrii, kterou společně s dalšími několika věřícími zajali v polovině třetího století pohané za časů tamějších nepokojů. Apolena byla krutě trýzněna - podle některých svědectví (především dopisu biskupa Diviše) jí byly vyraženy všechny zuby a nakonec rozbity čelisti, podle jiných - častěji v Apolenině kontextu zmiňovaných - jí byly vytrhány zuby kleštěmi a poté ji trýznitelé chtěli upálit ve velkém ohni, do kterého se světice s vroucí modlitbou na rtech sama vrhla.
Na obrazech ji často výdáváme právě s kleštěmi a zubem, stejně jako v Loretě. Zajímavostí je, že bývá téměř vždy vyobrazována jako mladá dívka - přitom byla v době svého krutého mučení již ve velmi pokročilém věku.
Svatá Agáta
Poslední z dnešní triády loretánských světic je svatá Agáta - velmi oblíbená mučednice, patřící dokonce mezi nejuctívanější mučedníky v rané křesťanské době.
Agáta žila ve třetím století a pocházela ze vznešené a bohaté rodiny z města Katánie na Sicílii (jehož je patronkou). Byla nejen urozená a bohatá, ale také velmi krásná a její krása učarovala i tehdejšímu římskému konzulu Quintianovi. Ten se začal brzy ucházet o její ruku, ale Agáta - jak už to tak bývá - zasvětila svoji lásku pouze Ježíši Kristu. Quintianus na ní šel zpočátku relativně po dobrém - předal ji na třicet dní místní kuplířce, aby její rozhodnutí zlomila. Když to ale po dobrém nešlo, rozhodl se ji obvinit z křesťanství (tenkrát v dobách císaře Decia zrovna bylo pronásledování křesťanů v plném proudu).
Agáta byla postavena před soud, kde ji nutili k oběti pohanským bohům. Dívka ale tvrdošíjně trvala na své víře a lásce k Kristu a sama sdělila soudcům, že bude raději mučena, než aby se své víry a lásky zřekla. Tak se tedy stalo a její mučení bylo opravdu kruté - byla jí totiž odřezána ňadra (v některých verzích se hovoří pouze o bradavkách). Legenda praví, že k ní ale v noci do žaláře přišel svatý Petr (zde se opět jednotlivé verze příběhu liší - některé hovoří o anděli) a její rány zázrakem zahojil.
Když tedy soudci druhý den ráno poznali, že mučení je na Agátu krátké, rozhodli se ji hodit do žhavého uhlí. Tam světice vykřikla svou poslední modlitbu, odevzdala svou duši Bohu a zemřela.
Rok po její smrti vybuchla na jejím rodném ostrově sopka Etna a hrozilo, že žhavá láva zavalí i Agátinu rodnou Katánii. Místní obyvatelé proto rozprostřeli na dívčině hrobě za městem její bílý závoj a láva se před ním zázračně zastavila. Tento závoj je dodnes (společně s Agátinými ostatky) ve městě uchováván jako vzácná relikvie a Agáta je od té doby uctívána jako ochránkyně proti ohny a sopečným výbuchům. Zároveň se světice stala také ochránkyní proti rakovině prsu a patronkou kojných. To bychom snad pochopili - ubohá dívka je však také patronkou pekařů. Prý snad proto, že její ňadra na tácku (tímto způsobem bývá často vyobrazována) silně připomínají bochníky chleba. No, posuďte sami.
© Barbora Klementová, 10. únor 2014
Budu ráda, vyjádříte-li níže Váš názor. Ať již k článku jako takovému nebo ke třem podivuhodným světicím v Loretě. :)