Muzeum KGB
Jednou si takhle kráčím Prahou společně se svým kamarádem ze západní Evropy a vidíme výrazný plakát lákající do muzea KGB. Kamarád prohlašuje, že by ho to moc zajímalo (zápaďáky takové věci většinou lákají) a já po krátkém zaváhání (plakát vypadá podezřele podobně jako plákat na Muzeum komunismu, což bylo nejhorší muzeum, které jsem kdy viděla) přeci jen souhlasím. Vydáváme se tedy do Vlašské ulice na Malou Stranu, kde v roztomilém baráčku sídlí Muzeum KGB...
adresa: Vlašská 13, Praha 1 (Malá Strana)
otevírací doba: 9 - 18h
vstupné: 300 Kč
Vcházíme dovnitř a za obrazovkou notebooku sedí pán. Před námi stojí jakási cedule, abychom nemohli dál. Nevadí. Ptám se pána (česky), zda mají otevřeno. Ten očividně trochu znejistí (posléze jsem pochopila, že zřejmě tím, že na něj někdo promluvil česky) a oznamuje mi, že vstupné je 300 Kč. To mě trochu zaráží, ale moje společnost už se velmi těší a částka kolem deseti eur mu připadá naprosto v pořádku. Platíme, vcházíme. Ocitáme se v malé místnůstce s vitrínami a poličkami, ve kterých jsou roztodivné věci s nulovými popisky. Pasy občanů SSSR, razítka, busty a obrázky Lenina, Stalina a jiných komunistických lídrů, vlajky, zbraně, knihy, plakáty, uniformy a další. Taková trochu atmosféra nevkusu, vše je pojato jaksi "barevně a vesele". Brzy pochopíme, že popisky tam nejsou proto, že pán nám podá k prohlídce výklad. Nejdříve ale ztratíme deset minut tím, že nás fotí v různých pózách s kalašnikovem a stbáckou (nebo takovou nějakou) čepicí. Hraje k tomu nějaká podezřelá ruská hudba a je to celé takové hollywoodské. Pán nahodil vzrušující vypravěčskou notu. Hlavně zaujmout, čím větší počet "wow, really?" (prohlídka byla kvůli mé společnosti v angličtině) z nás vypadne, tím zřejmě lépe. Vyfotíme se tedy se zbraněmi a prohlídka začíná.
Prohlídka pokračuje v tomto duchu - průvodce nám ukazuje jednotlivé exponáty a vypráví k nim rádoby zábavné historky, předvádí excesy se zbraněmi a vypadá přitom podezřele profesionálně, ruce navíc samá jizva. Zbraně si člověk taky může osahat. Což mě lehce děsí a během celé prohlídky si nepřestávám říkat "Kam jsem se to proboha dostala". Vidíme takové unikátní exponáty, jako třeba truhličku na šperky, ve které je místo tančíci baletky kalašnikov. Vrchol přichází, když přejdeme do druhé místnosti k mapě s rozmístěním sovětských gulagů - pán zdůrazňuje to, že práce tam sice byla těžká, nicméně většina "pracovníků" zemřela kvůli epidemiím, což je vlastně docela normální smrt.
Po vyčerpávajícím anglickém výkladu se silným ruským přízvukem ve dvou místnůstkách už prý máme jít sami po schodech dolů, do poslední místnosti. Tam na nás vykukují různé fotografie podezřelých lidí (je tam i Putin), obrázky Lenina, plakáty a prapory oslavující Sovětský svaz. Když se vracíme s úlevou, že už to máme za sebou, můžeme si ještě prohlédnout kolekci fotografií: "Praha 1968 očima důstojníka KGB". Kde je ten pan průvodce asi našel?
Na oficiálních stránkách muzea se člověk dočte následující: "Pozor! Cílem dané expozice není propaganda násilí, rasové nadřazenosti a národní nenávisti.". Nevím, jestli s tím můžu úplně souhlasit. Ale budiž. Hlavně ale nesouhlasím s tím, jak je to celé podáno. Zábavní cirkusový podnik má podávat tento typ bolestné historie? Tímto způsobem? Jak si to vůbec může dovolit? Jak může takto ovlivňovat turisty, kteří (bohužel) o této kapitole dějin střední a východní Evropy nic kloudného neví a po návštěvě získají pocit, že je to vlastně všechno docela sranda a hlavně, že mají tu fotku s kalašnikovem? Divím se, že je tohle u nás vůbec možné. Stačí se podívat do některého z muzejí Stasi v Německu a je jasné, že tato historie se dá podávat poutavě, ale přesto s koloritem, který by měla mít. Nebála bych se to přirovnat k tomu, že si německý militarista otevře zábavné muzeum SS.
Shrnuto a podtrženo - pokud se za 300 Kč nechcete naprosto rozčílit nebo dostat do konfliktu s ruským spoluobčanem, raději tam nechoďte. Na druhou stranu je zajímavé vidět, co je u nás možné.
© Barbora Klementová, 2. únor 2014
Budu ráda, vyjádříte-li níže Váš názor. Ať již k článku jako takovému nebo k Muzeu KGB.